Situační vedení nestárne

Jednoduchým a přitom univerzálně použitelným nástrojem managementu je situační vedení, které manažerovi napomáhá určit připravenost podřízeného či kolegy k plnění určitého úkolu a na tomto základě zvolit správný styl vedení.

Celý systém vzešel z práce Paula Hersleyho v šedesátých letech minulého století. Poté ho sám autor dovedl k dokonalosti v průběhu 70. a 80. let a od té doby bylo v tomto nástroji jen jeho společností a pobočkami proškoleno přes 10 miliónů manažerů ve více než 150 zemích! Není manažerská kniha, která by se o situačním vedení nezmiňovala, není kurz managementu, ve kterém by základ tohoto systému vedení nebyl zmíněn. Bohužel, s rozšířeností tohoto nástroje přichází také ne vždy plné pochopení tohoto systému a všech jeho částí.

Situační vedení se vyznačuje třemi základními kroky:

• 1. První krok je identifikace úkolu, který chceme zadat. Identifikace úkolu je velmi důležitá, protože teprve když si uvědomíme úkol, můžeme posuzovat připravenost jedince k jeho plnění.
  Příklad ze sportu: zkušeného a zdatného lyžaře není třeba důkladně poučovat co má dělat, když se ocitne na neznámé sjezdovce, nanejvýš mu dodáme trochu podpory. Ale pokud si ten samý lyžař poprvé stoupne na běžky, kde je jiná technika, budu mu ji nutno nejprve vysvětlit, jinak hrozí riziko, že se zraní. Přitom jde v obou případech o lyžování. V první řadě tedy formuluji úkol, na kterém chci, aby podřízený či kolega pracoval.
• 2 .Ve druhé části se zaměříme na analýzu připravenosti jedince tento úkol splnit. V situačním vedení jsou popsány čtyři základní úrovně připravenosti jedince k plnění úkolu. Tyto čtyři úrovně vznikly kombinací základních atributů připravenosti:
  - schopnosti splnit úkol, vyplývající z dostatečných znalostí a schopností jedince a
  - ochoty jedince plnit úkol, či sebejistoty že dotyčný je schopen úkol splnit, vyplývající z jeho motivace.
  
  Nejnižší úroveň připravenosti plnit úkol se vyznačuje neschopností jedince plnit zadaný úkol (což nemá nic společného s jeho schopnostmi plnit úkoly jiné) a neochotou se úkolu zhostit, či nejistotou jedince, že úkol zvládne. Nejvyšší úroveň připravenosti je pak charakterizována plnou schopností, jistotou a ochotou splnit zadaný úkol. Analýza připravenosti jedince k plnění určitého úkolu je na situačním vedení to nejsložitější a zároveň nejdůležitější.
• 3. Na základě úrovně připravenosti plnit úkol použijeme ve třetím kroku styl chování, které je pro tuto úroveň efektivní. K tomu využíváme dvou základních prvků. Prvním je zadávání instrukcí, druhým je podpora jedince. Míra jednotlivých prvků závisí právě na připravenosti plnit úkol. Nebude-li jedinec neschopen plnit úkol, musíme mu dát podrobné instrukce. Bude-li naopak schopný a ochotný plnit úkol samostatně, stačí mu jen minimální podpora či instrukce. A to je základ situačního vedení, ve své jednoduchosti geniálního nástroje vedoucího, pokud se ho naučí správně používat.

Irena Nekolová, Integrity Consulting