Mezikulturní vztahy nejsou jen složitým problémem, jsou především velkou příležitostí...

Komunikace a spolupráce v multikulturním prostředí vyžaduje velkou míru tolerance, přizpůsobivosti i konkrétních znalostí. V současné době se stále častěji pohybujeme ve světě mnoha národů, jazyků a kultur. Díky tomu stále intenzivněji pociťujeme potřebu orientovat se v rozdílech a specifických způsobech jednání a chápání "cizích" kultur - zejména proto, abychom dokázali najít společnou řeč a mohli dojít ke vzájemné shodě. Nezřídka dochází k problémům v komunikaci s příslušníky vlastní kultury, kteří hovoří stejným jazykem jako my - jak se potom vyrovnat s kulturní a jazykovou odlišností partnera?

Ukažme si zde několik dimenzí, v nichž se odlišnosti jednotlivých kultur nejzřetelněji projevují. Očividné rozdíly mezi kulturami se projevují v oblasti jazykové. Pomineme-li fakt, že se jazyky samy o sobě odlišují, je zde ještě skutečnost stavby jazyka a způsobu vnímání popisování reality. Problémem překladatelů pak je, když nenacházejí ekvivalent vyjádření v jazyce, v němž daný systém není rozvinut, nebo je zcela odlišný. Například Indiáni kmene Hopi nemají minulý a budoucí čas - vnímají čas a prostor jako stále plynoucí kontinuum v souladu s přírodními procesy. Vztah mezi jazykem a charakterem národa se projevuje i v tom, jak různé jazyky vyjadřují zdrobněliny: malinkaté červeňoučké jablíčko X a very small red apple. Angličtina nedokáže vyjádřit jemné emocionální rozdíly českého výrazu - slovanské jazyky mají podstatně vyšší schopnost vyjadřovat emocionalitu.

Již jsme se dotkli pojetí času v jednotlivých kulturách. Pro Američana platí, že čas jsou peníze. V ziskově orientované společnosti je čas komoditou. Američané nejsou jediní, pro koho je přesné dodržování času zavazující - stejný přístup mají i Švýcaři a Němci. Oproti tomu v některých východních kulturách je čas nahlížen jako nezávislý na jednotlivci či události, jako cyklický, opakující se rytmus. "Nevyužitý" čas není považován za plýtvání, naopak - je třeba počkat na další příležitost, která přijde. A bude moci být využita lépe, protože mezitím se rozšířil přehled o dalších okolnostech. S časem souvisí i vnímání významu délky časového úseku s ohledem na cíl. Dlouhodobá orientace v určité národní kultuře vyjadřuje pěstování vlastností lidí vztažených k budoucím odměnám, k vytrvalosti, k ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobého cíle. Krátkodobá orientace je zaměřenost na blízké cíl, na okamžité výsledky. Tato dimenze je velmi spjata s hodnotami a postoji odrážejícími rozdíly v "západním myšlení" a "východním myšlení" (zejména s konfuciánskou filozofií orientovanou dlouhodobě).

Velmi odlišné je vnímání morálky, pravdy a cti a důraz, který je v jednotlivých kulturách na tyto oblasti kladen. Pro Němce a Finy existuje jediná pravda, která pravdou je a pravdou zůstává. Pro Italy a většinu Orientálců je pravda předmětem jednání. Čest souvisí ve Španělsku především s rodinou, úctou k rodičům a starým lidem, pověstí jednotlivce či respektu k tradicím, oproti tomu v Nizozemsku má čest co dělat s osobní svobodou a nezávislostí, s vlastní výkonností a disciplinovaností.

Lidé různých kultur si užívají různého druhu humoru. V asijských zemích se lidé mohou smát euroamerickým vtipům, jejich vlastní humor je však velmi odlišný. "Východní humor" je jemný, nepřímý, není agresivní a málokdy je cílený přímo "proti" posluchači. Asijský humor si libuje v paralelách, kombinuje moudrost, moralizování a smysl pro perspektivu.

Další oblastí, kde jsou dobře viditelné kulturní rozdíly může být kupříkladu mocenský odstup - dimenze, která vystihuje "vzdálenost" mezi lidmi nestejného společenského postavení a akceptování nestejnoměrného rozdělení moci ve společnosti. Hluboké kořeny národních kultur pravděpodobně způsobí, že se rozdíly v individualismu a kolektivismu, podobně jako rozdíly ve vzdálenosti moci, udrží po dlouhý čas. Rozdíly v hodnotách spjaté s touto dimenzí budou existovat i nadále a budou sehrávat významnou roli v mezinárodních vztazích, například při vyjednávání mezi bohatými a chudšími státy.

Vztah mezi hostem a hostitelem, a ještě výrazněji mezi dvěma stranami obchodního vztahu, je založen na vzájemné toleranci a trpělivosti. Zejména na počátku vzájemného vztahu si s tímto přístupem vystačíme. Čím hlouběji se však se zvyklostmi určité země začneme seznamovat, tím je naše úloha složitější. V dnešní době ovšem není možné uzavřít se za dveře vlastní kultury a předstírat, že nic jako kulturní odlišnosti neexistuje. Potřeba spolupracovat a komunikovat napříč jednotlivými kulturami stále roste… řečeno krátce slovy Anthonyho Robinse: "Komunikace představuje moc. Kdo se ji naučí efektivně využívat, může změnit svůj pohled na svět i pohled, kterým svět pohlíží na něj".